Na počátku sedmdesátých let minulého století sklízel sotva dvacetipětiletý Bolek Polívka s tehdy osmiletým chlapcem Radkem Balašem velkolepý úspěch za představení Pépe. Humorná inscenace v čele s klaunem, dítětem a slepicí byla v prosinci loňského roku opět uvedena na scénu v brněnském Divadle Bolka Polívky. Tentokrát se hlavní role, potrhlého šaška s dobrým srdcem, ujal slovenský divadelník a mim Pavol Seriš. Nadání bezpochyby nelze upřít ani jeho osmileté dceři Julianě. Otec a dcera v celovečerní klauniádě s vlastními pravidly, v němž komik hraje s dívkou nebo možná dívka hraje s komikem. Klasický paradox, který dává Julianě možnost dál předávat svou dětskou radost. Ta z ní totiž bezpochyby čiší a šíří se napříč celým sálem. Láska a přátelství existují v každé době, to je i přes absenci slov jasně čitelné poselství v této skoro-pantomimě. Téma, kterému málokteré obecenstvo dokáže odolat, zvláště pokud se odehrává na pozadí válečné tragédie. I právě díky této rovině, má v základu všedně obyčejná hra své kouzlo, které vychází právě z herců samotných v interakci s legendární slepicí Pépe. Protože zákonitě platí, že pokud umělce těší hrát, diváky je baví sledovat. A v tomto případě dvojnásob.